Maminka

17. listopadu 2007 v 14:44
TAKŽE, ANI NEVÍM PROČ PÍŠU TENHLE PŘÍBĚH, ALE NĚJAK MĚ TO NAPADLO..A MYSLÍM ŽE SE TO MNOHÝM STALO..A TAK ASI PROTO...Vždycky když večer ležím v posteli,tak přemýšlím co jsem zažila..oni asi přemýšlí všichni,ale to co jsem v ten den zažila já, to bych nepřála nikomu zažít..Brečela jsem a po tvářích se mi koulely slzy jedna za druhou a moje smutnění nepřestávalo,pořád jsem přemýšlela Proč se to zrovna muselo stát nám..??? Proč je ten svět tak nespravedlivý? Kladla jsem s otázky s jedním slovem PROČ? Nedokázala jsem to pochopit.. ale teď Pěkně od začátku..Jako každé ráno jsem stala,otevřela si okno a pustila písničky..měla jsem dobrou náladu a tak se těšila i do školy..ještě mi volala mamka abych po škole ještě vyzvedla mojí sestru-Anny ze školky..To bylo naposledy co jsem mojí milovanou maminku slyšela..jenže v tu chvíli jsem to ještě nevěděla..Ve škole všechno probíhalo jako vždycky,ale před poslední hodinou se všechny děcka seběhli na chodbě,samosřejmě než je učitelé "narvali" z5 do tříd..já moc na chodbu nechodím tak jsem se jen zeptala co se stalo..? Jenže každý na mě koukal takovým divným pohledem až sem se začala cítit špatně... Říkala jsem si co jsem provedla..? Vždyť nepatřím k těm problémovým žákům..Z mého dumání mě vytrhl,až sám pan ředitel,přišel pro mě a řekl mi, abych si zbalila věci, že půjdu prodnešek domů,nic jsem nechápala,co se stalo, že zrovna já musím domů? Celá roztřesená jsem uposlechla, a šla za ředitelem do ředitelny jenže po otevření dveří jsem se začala cítit ještě hůř..v té mísnosti bylo kolem 5 osob a všichni na mě tak soucitně hleděli .Začala jsem se bát a stále jsem si říkala: CO JSEM PROVEDLA?? na nic sem nepřišla, až ten jeden z pánů vyzval ostatní,včetně pana ředitele aby nás nechali o samotě..jen co zabouchli dveře..tak sem ze sebe začala chrlit otázky... Jenže ten pán řekl jen tiše: "pssst" a co potom následovalo to bych nepřála zažít nikomu!!
Začal mluvit:"Víš Báro,nerad ti to říkám a to mi věř že strašně nerad ale,...přestal mluvit a já vykřikla..ALE CO?? tak dobře..,pronesl. Nebudu chodit kolem horké kaše..tvoje maminka dnes prožila těžkou autonehodu, při které udeřila velmi četná zranění a po příjezdu do nemocnice i přes obrovskou snahu doktorů Zemřela.. --Tyhle slova mi naprosto vyrazili dech...nikdy na ně nezapomenu,a jak se na mě ten pán díval..to se snad ani nedá popsat.. já si jen opakovala to není možné..jak se to jen mohlo stát..? zatemnilo se mi před očima a já nebrečela jsem...nemohla jsem se totiž ani pohnout..stále jsem si opakovala to není pravda..to nemůže být pravda...asi po hodině utěšování mi ten pán mi nabídl, že mě odveze k mé babičce, jelikož sme bydleli s maminkou a sestrou sami, protože táta se odstěhoval do Irska..tag jsem souhlasila..
Když mě babička viděla myslím,že ani ona nevěděla co říct..jediné co..řekla bylo:" Je mi to strašně moc líto Báro"!! ani na tyhle slova nikdy nezapomenu.. jenže proč je ten svět tak nespravedlivý,proč zabíjí ty hodné lidi,a ty zlé,zloděje,vrahy,a ještě jistě spousty dalších tu nechá..?proč? na tuhle otázku asi nikdy nedostanu odpověď.. teď již uplynuly2 roky a mi zůstali bydlet s babičkou a její druhou dcerou tedy maminky sestrou, která si nás vzala do náhradní péče..moc nám tím pomohla a překonala s námi nejhorší chvíle..a za ta to jí moc děkujeme...
Ale co mě nejvíc mrzí a asi nikdy mrzet nepřestane je to, že jsem mamince ani nestihla říct jak jí mám moc ráda!! Vím,že ona to věděla,ale po této hrozné události sem si uvědomila kupu věcí o kterých sem předtím ani nevěděla,myslím že teta Mája jak jí říkáme je skvělá, ale nikdy nám nikdo nenahradí naší maminku,měli jsme jí s Anny obě moc rády a teď i když tu s námi není, nepřestávám jí cítít všude kolem sebe, a bude mě jistě doprovázet celým mým životem měla, mám a budu jí mít pořád nejvíc na světě ráda...a i přes všechny tyhle události jí za všechno mocc děkuji,už od mala mě připravovala na život a já myslím že teď můžu hrdě říct,že jsem do života vykročila pravou nohou...
A vy pamatujteříkejte svým Přátelům,blízkým a všem koho máte rádi vše na rovinu a svou lásku k nim, jim dávejte najevo..Uvidíte že oni to určitě ocení ..nechtějte dopadnout jak já..třeba už nebudete mít příležitost jim to říct...!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama